Zdravím všechny, jenž zavítali na naše skvostné stránky a zaujal je můj příspěvek. Toto soustředění "zaujímavé" rozhodně bylo a já doufám že i můj článek se tomuto slovu alespoň přiblíží.
Jak zajisté již všichni víte, pobýváme s Michalem ve Švédsku v rámci především tréninkového. Proto, když náš klub pořádal tradiční jarní výlet do tepla, nemohli jsme se nepřipojit. Po několikaleté věrnosti portugalským a španělsým terénům, bylo rozhodnuto se podívat také jinam. Jak již nadpis napovídá, zalíbilo se jim Turecko. Michal byl rád že se podíval zas na jiný kus světa, ale jelikož byl bohužel celý pobyt více méně nemocný, tréningů se nemohl aktivně účastnit a byl tím ochuzen o další výbornou část zájezdu.
Naše soustředění, jak je asi nejlepší tuto akci nazývat, se odehrávalo v období jarních prázdnin (stejně jak u nás-v ČR) a navštívili jsme oblast jižního Turecka. Konkrétněji letního turistického letoviska Antalya (images/stories/tur.png), tudíž jsme měli možnost osobně prověřit teplotu středozemního moře. Teplota vzduchu byla na slunci kolem 17°C, ve stínu však výrazně klesala a v noci mohlo být zhruba 5°. Organizace probíhá tím způsobem, že organizátor výletu se spojí s domorodým předákem a ten po obdržení potřebných údajů zařídí všechno od tréniků, závodů a dopravy, po ubytování a jídlo. Prostě "ól inkluzif," jak jsou na to zhýčkaní švédi zvyklí.
Naše pouť započala na Stockholmském letišti, odkud jsme odletěli přímo do, již jmenovaného města, Antalya, kde jsme se po chvíli zmatků spojili s "naším člověkem" a odjeli jsme autobusem do hotelu.
Další den, nazvěme ho dnem prvním, jsme vyrazili na první tréning. Jednalo se o middle přímo na pobřeží moře, tudíž terén tvořil přilehlý les a buš na pláži. Předpokládám, že většina již u može byla a viděla také jak vypadá středomořský les. Přiblížím ho tedy pouze tak, že jde o řídký porost borovic a roztroušených křoví v písešných dunách, přičemž většina země je pokryta trávou.(www.ob-luhacovice.cz/images/stories/8.jpg) Tento nezvyklý terén byl tudíž pro všechny neobyčejně zajímavý. Odpoledne jsme vyjeli lehce do vyšších oblastí, kde jsme se setkali asi nejhezčím terénem za celé soustředění. Travnaté kopečky s řídkým porostem borovic a velkým množstvím roztroušených skalek.(www.ob-luhacovice.cz/images/stories/IMG_0216.JPG) Po tréningu jsme odjeli zpátky do hotelu, kde jsme se po večeři rozhodli, že je nutností absolvovat v hotelu nabízenou speciální tureckou masáž. Dámy, jež ji prováděly, byly poněkud odpudivého vzhledu, takže jsme se původně báli jim svěřit, ale nakonec jejich vzhled na masáž neměl vliv.
Druhý den jsme vyjeli opět do hor, avšak tentokrát na jiné místo, jenž zdaleka nedosahovalo estetických kvalit toho předešlého. Mapová obtížnost byla sice vyšší, ale při odpoledním tréningu mi již kamenné podloží začalo značně nevyhovovat, vzhledem k tomu že nebylo místo kam by se dalo šlápnout, aniž bych se musel potkat s kameny (www.ob-luhacovice.cz/images/stories/26.jpg).
Třetí den jsme začali dopoledním tréningem v terénu dost podobném českému, avšak s tou výjimkou, že tam bylo výrazně víc vyloženě neproniknutelných houští. Jen ti největší borci jako já se pustili skrz, za což však zaplatili řádnou dávkou šrámů od těch za...peklitých růží, nebo kýhošlaka. I přes tato muka se musím pochlubit, že jsem zde neudělal chybu
. Odpoledne jsme běželi vrstevnico-"klasický" trening ve spíše nudnějším terénu připomínajícím vracov. Po tomto dni jsem začal cítit v nohách ty 3 dny tréningu ale kalhoty jsem nestáhl, vždyť brod ještě nebyl ani v dohledu.
. Odpoledne jsme běželi vrstevnico-"klasický" trening ve spíše nudnějším terénu připomínajícím vracov. Po tomto dni jsem začal cítit v nohách ty 3 dny tréningu ale kalhoty jsem nestáhl, vždyť brod ještě nebyl ani v dohledu. Ráno dalšího dne jsme se sbalili a vyrazili vstříc dalšímu hotelu. Po cestě jsme si ještě šoupli klasiku v "TOM" super-krásném terénu s objedem formou pikniku a těsně před příjezdem na nové místo jsme si tento typ tréningu zopakovali v terénu spíš otevřenějším a vcelku i jednoduchém, ovšem tentokrát bez cest. Při ražení cíle jsem byl rád že se mi nohy ještě pořát drží zadku, ale měl jsem škodolibou radost že nejsem sám (www.ob-luhacovice.cz/images/stories/59.jpg). Druhý hotel jsme schledali jako výrazně lepší, jelikož na rozdíl od minulého fungovala klimatizace, takže nám nebyla zima. Hlavně v noci. Další z výhod hotelu byl bazén a také nápoje zdarma, včetně piva, což potěšilo na duši i na těle.
Nadcházejícího rána jsme se šli podívat na pláž a po obědě nás čekal již první ze závodů. Jednalo se o trať klasickou (což teda znamená ani-long-ani-middle, takže něco mezi). Běželo se v příměstském lese, který se kromě značného množství odpadků vyznačoval hustou sítí cest a pěšin a opět zde bylo velké množství středomořských křovin. V tomto terénu bylo obzvlášť důležité si neustále hlídat směr, jelikož při jeho nedodržení bylo velice jednoduché udělat paralelní chybu, což se mi teda povedlo taky, jelikož to tam vypadlo všechno stejně. Pro "fajnšmekry" byl ještě připraven kuriózní čtyřsetmetrový doběh po pláži, což zamezilo absenci silové části v závodě.
Poslední den jsme běželi sprint, který se odehrával ve 3 terénech. Začínali jsme v troskách antického města (www.ob-luhacovice.cz/images/stories/1.jpg), pokračovali do písečných dun a končili v přilehlém městě, které se skládalo z obchodů, restaurací a domů, kde bydleli provozaovatelé těchto zařízení. Nicméně závod to byl extrémně zajímavý díky ojedinělým podmínkám tohoto místa. Po závodě jsme se rozešli do obchodů, ale zástupy němců již zhýčkali místí prodejce natolik, že jsme se svými cenami(víc než stovku jsme dát nechtěli) moc nepochodili, tudíž jsme koupili pouze nejnutnéjší suvenýry a vyrazili opět a naposledy do hotelu. Zde jsme si naposledy užili švédských stolů u večeře a volného baru po večeři a druhého rána jsme vyrazili směr letiště. Už jsme se viděli doma (ve švédsku), když jsme na letišti odhalili chybu v rezervaci letenky, takže nám na pár minut dost zatrnulo, ale naštěstí jsme dokázali sehnat místo ve stejném letadle a za menší poplatek jsme společně se skupinou odletěli.
KONEC
Doufám že jste při čtení článku neusnuli a alespoň při pohledu na fotky jste zapomněli na nečas, jenž v Česku panuje. Pro zájemce jsem níže umístil některé zajímavější mapy(raději bez postupů).
Tak zas někdy ahoj.
.jpg){kind=link}
