RAKOUSKO: 15. - 20. 8. 2013
Letošní prázdninové soustředění bylo poprvé situováno do Rakouska. Nevím, jak ostatní, ale já jsem byl dost zvědavý, protože jsem zde dosud nepoběhal. Realita ukázala místy dost odlišný způsob mapování a generalizaci objektů, u kterých jsme občas obtížně dokázali určit, který z objektů na mapě je, a který není, v lepším případě jsme jen překlasifikovali kupky na kameny či naopak... Každopádně při posledním tréninku jsme už dokázali pochopit mapu mnohem lépe a navigace byla už mnohem jistější.
Jinak zázemí v jsme měli ve vesničce Pfons a bylo parádní - jaké jsme měli výhledy z baráku si můžete prohlédnout na fotkách.
- úvodní COB byl kvůli pozdnímu příjezdu jen dobrovolný, přesto někteří jedinci vyběhli a poznali první ochutnávku alpských svahů - T1, T2.
- dlouhé postupy byly prvním ostřejším tréninkem v prostoru EM klasiky - takže prudké vysokohorské svahy a polootevřené vrcholové partie - T1, T2, T3. Časy daleko přesahující průměr 10´ / km (v tomto ještě relativně běhatelném terénu) dávaly tušit, že nás v Rakousku nečeká nic snadného...
- kombotech - procvičování techniky a seznámení s novým terénem. Památný les z EM middlu byl oříškem nejen pro trénující, ale i roznašeče. Trénink volným tempem (rozuměj pěšky) sloužil k pochopení specifické generalizace mapy a určení zřetelných navigačních bodů v tomto drsném alpském terénu, jen kousek od italských hranic - T1, T2.
- V sobotu nás čekal přejezd k 60 km vzdálenému Haimingu ležícího v údolí řeky Inn. Horský ledovec zde vymodeloval optimální terén pro technický middle. Z mapy vypadal les opticky podobně jako v Obernbergeru ze včerejšího dne, ve skutečnosti však šlo o krásný a většinou průběžný les, kde maximálnímu lesnímu tempu bránila jen jeho velká technická náročnost (kdo nebyl pečlivý při čtení mapy, zle pochodil - včetně roznašečů) a občasné pichláčí... - T1, T2.
- Na odpolední trénink jsme se přesunuli jen přes město do vedlejšího prostoru, který nás však nepříjemně překvapil množstvím podrostu. I tak ale měly postavené okruhy význam - především pro nácvik čtení a vnímání vrstevnic ve vysokém tempu, všudypřítomný fekál pod nohama byl zajímavým testem odolnosti - O1, O2, O3, O4, O5, O6.
- klasika - terén v Seefeldu byl pro nás už snesitelnějším. Tratě vycházejí z tréninku, který tu měla loni rakouská juniorská reprezentace pod Liborem Zřídkaveselým - T1, T2, T3. Nedělní odpoledne jsme vyplnili tréninkovým volnem a návštěvou centra Insbrucku.
- Další den jsme byli nuceni kvůli hrozícímu počasí přehodit fáze, takže jsme do hor vyjeli už dopoledne. V Serlesu nás tentokrát čekal hromadný start. Otevřené vrcholové partie umožnily relativně vysoké tempo a tedy vnímání obvykle porostových tvarů ve vyšší rychlosti - T1, T2.
- Odpoledne nás "konečně" dostihla bouřka a padající trakaře. Každopádně pro sprint v městečku Fulpmes to nebyl až takový problém. Větší zádrhely způsobily změny v zástavbě a tudíž poměrně zastaralá mapa a pár místních, co nás nechtělo pustit do svého průjezdu... jinak krásný prostor pro sprint - mapa.
- Posledním tréninkem v Rakousku byly 2 měřené okruhy opět v Obernbergeru. Po předešlých fázích jsme už nabrali nějaké zkušenosti a generalizace mapy už dělala u většiny mnohem menší problémy než při první návštěvě. Nejlepší časy na obou okruzích se pohybovaly pod 10´ / km, což je vzhledem k náročnosti tohoto kamenitého alpského terénu velice solidní rychlost.
SLOVINSKO: 20. - 24. 8. 2013
Přejezd do Slovinska lehce zkomplikoval defekt, ale naštěstí se ještě v úterý odpoledne vše vyřešilo a nakonec jsme vyjeli ještě v limitu. Ve Slovinsku nás čekala nádherná chata Rovtarica, plně nevybavená elektřinou (jen centrálou na benzín, jehož množství nám tuto energii značně omezovalo), což ale jen podtrhlo krásy lokality.
Co se týče terénů a map, čekalo nás příjemné osvěžení - chata stála v prostoru cíle EYOC 2006, jehož krasový prostor jsme 2 x probádali. Dalším prostorem byla Soriška Planina, což je kapitola sama pro sebe - dost odlišný horský krasový terén s jemnými detaily umožnil běhat extrémně složitý orienťák. Nehledě na fakt, že styl mapování byl mnohem bližší českému a pro nás tím pádem přijatelnější.
- Prakticky po dni volna jsme vyběhli na seznamovací COB s cílem na našem ubytování. Trénink opět sloužil k rozhlédnutí po lese, sloučení mapy s terénem a pro některé i (po Rakousku) znovunalezení zažitého stylu - T1, T2.
- Druhý den jsme absolvovali pro mnohé nejnáročnější trénink. Klasika u Sorišky Planiny vyžadovala rozvahu při plánování postupů a vysokou pozornost při jejich realizaci - T1, T2, T3 - dost obecně pojatá taktika, ale její dodržení bylo v tomto případě zásadní. Michal však ukázal, že to jde.
- Odpoledne byly na programu vyběhávající kratičké okruhy poblíž chaty - O1, O2, O3, O4, O5.
- Nakonec posledním vlastním tréninkem byl middle pod Soriškou Planinou. Ten sliboval změnu charakteru terénu - od prudkého členitého svahu, kde je jakýkoliv pohyb obtížný... k "rovinatejší" oblasti s vyšším výskytem komunikací, které umožňovaly dílčí volbu postupu - T1, T2. Po fázi jsme absolvovali výšlap sjezdovek na planinu, kde by se nám v případě lepší viditelnosti otevřel nádherný výhled na Julské Alpy, ale i tak to stálo za to... Těsně pod vrcholem jsme prohlédli bunkr z první světové války.
- Poslední fází byl závod slovinského žebříčku - trochu netradiční middle na velkém měřítku 1 : 7 500 mírně zklamal naše očekávání, ale jinak to byl snad příjemný leťák na pobřeží Bohinjského jezera a konečné výsledky přetavily výsledný dojem do pozitivních poloh. Nakonec šlo o vyvedenou tečku za soustředěním.
