...stejně jako každoročně. Ono strávit o víkendu 10 hodin v sedle se člověku hned tak nepoštěstí, mnohým se to poštěstí jenom jednou za rok právě na Poděbradce, vlastně Meridě. Bajkedvenčr je však ideální příležitostí nejen k chytání vlků a žaketů, ale hlavně každoletní příležitostí k nasbírání sportovních zážitků, přátelských prožitků i tréninkových užitků.
Jelikož penzion v Novohradkách nebyl ještě postaven, umístil letošní béáčko jeho duchovní otec Kejmil k sobě za humna, do Brd, což vůbec nebylo naprd, neb Brdy a okolí za to stojí, radar neradar. Ze Zálesí se nás do brdských lesů sjel celý houf, kterému vévodil náš Kraftým (nazvaný podle destilátu z trnek zvaného kraftovica, kterou členové týmu srkali celý závod ze svých bidonů), doplněný rodinnými týmy přátel a rodáků. Jelo se z loňska nechvalně proslulou metodou 4+6 (oproti léty osvědčené 6+4), což vedlo k tomu, že v sobotu se akorát promítly a probraly postupy nejlepších a šlo se chrupkat, neb na šest hodin ve vedru s opicí mají akorát reproši, ale ti letos měli akési bárdzo fajne soustředko, případně zůstali doma kojit. Ať tak anebo tak, všechno je naopak, nicméně to, že má člověk šanci prodrandit za víkend flák rodné hroudy platí stále, a že vyhrajou nejlepší jakbysmet.
A taky že vyhráli - v dorostenkách Iva s Pindrou úplně, v dorostencích Pitrýs s Gapišem skoro, za což teda klobouk, vlastně helmu dolů a všichni ostatní taky vyhráli, jelikož se to bajkové dobrodružství zase letos vydařilo, opalovačka a kochačka to byla, vlk nevlk, defekt nedefekt, kufr nekufr, žaket nežaket.
Takše sa rok f Nofochradkách aufidrzén!
