Majstršaft začal sprintem. Nejdřív kvalifikace, následující den finále. Z našeho kvintetu všichni kromě Staňoša postoupili do finále A. Staňoš napravil reputaci třetím místem ve finále B, akorát ho mrzelo, že mu japonský borec Masahide Fukuda naložil čtyři vteřiny. V áčkových finále jsme to celkem prokaučovali - bylo znát, že všichni máme radši les než motání mezi barákama. V H40 osmnáctého Juraje od černého Petra zachránil hongkongský borec Chung Chi Ming, já jsem se prochyboval na patnáctý flek. Taky zkušeňák Pitrýs naletěl stavitelovi na špeky a bylo z toho v H50 29. místo. Rodinnou čest aspoň trochu vylepšila Iva, která brala v D50 23. flek.
Článek od Brka o české zlaté sprintové radosti si můžete přečíst tady.
Po sprintu pokračoval šampionát klasikou. Ta se běhá ve formátu dvě kvalifikace, z nichž se výsledky sčítají a následně finále, před nímž je staroušům naordinován jednodenní relax. Všechny tři závody byly umístěny 60 - 80 km severně od Aucklandu do členitého borovicového lesa - trochu jako ve Vracově, akorát vrstevnice jsou kudrnatější, hustníky zelenější a místo řeky Moravy tam šplouchá Tasmanovo moře. Tentokrát jsme v kvalifikacích neponechali nic náhodě a všech nás pět postoupilo do finále A. A ani v něm jsme se (až na drobné dohledávky:-) neztratili a všichni se dokonce vešli ve svých kategoriích do první dvacítky. Iva v D50 skončila 12., společný tandem vynesl v H50 Pitrýsa na 14. a Staňoša na 16. místo, a taky v H40 jsme se s Jurajem seběhli a bylo z toho pro Juraje 18. a pro mě 6. místo.
Všechny výsledky a mapy lze najít tady.
Z druhého konce světa zdraví LCE team! 
