Nejdřív proč nejtvrdšího? Každý horský je tvrdý (odtud zkratka HROB), jen jeden však dosud vzdali mistři hrobů a rogainingů Bořan & Sádlo. Byl to SOM 1998 - v mlze, chumelenici a vichřici po hřebenech a útesech Rodice, Raškovce, Črne Prsti a dalších skoro dvoutisícovek Bohinjského hřebene a v závrtech Jelovické planiny. Dodnes si vybavuju barvité líčení ekonomáků (Sádloše, Čendy Sokoláře a Vládi Kalouse, který to tenkrát s Honzou Boudným dokončil a vyhrál) v pondělní žižkovské tělárně tehdy v říjnu osmadevadesátého. Mrazivé dojmy ze Slovinska Mírovi a Bořanovi možná až o několik let pozděj překryly žhavé dojmy z australské buše, okořeněné jedovatými hady a pavouky, nedokončený závod však mají na talíři od hnidopichů a kamarádů dodnes. Letos se kvůli Bořanovu zranění do Slovinska bohužel nevypravili.
Daniel Lebar (mj. v r. 1993 Pirýsův soupeř na MS v USA, tehdy ještě věkem junior, dnes spokojeně váhu nabírající, ale houževnatostí a elánem stále hýřící česko-slovinský třicátník, trenér slovinské juniorské i seniorské repre) tedy podlehl hlasům pamětníků i neznalých masochistů a ku připomínce oné slavné taškařice uvolil se uspořádat výroční repete. Stejné místo, o 10 let pozděj. Jen počasí tentokrát krásně chladivě podzimní... díky Bohu! Boj o přežití se tedy neopakoval, zážitek z parádního orienťáku pod dohledem opodál stojícího zasněženého Triglavu byl však (opět) nezapomenutelný.
Co dodat? Pár suchých faktů: Valašsko reprezentoval tým nezávisláků (Wallachian Independent Team), tvořený rodinou Krejčíkových a pár dalších spřátelených duší, včetně těch luhačovických - Aničkou Stackeovou a mnou. S Jiřinem Krejčíkem jsme šli nej trať mužů, což znamenalo v sobotu 21 km vzdušně, 2000 m převýšení a 5.15 hodin indiánského běhu na hřeben, po něm a z něho dole brehom (což nám stačilo na průběžný třetí flek, vítězové Milan Venhoda s Radkem Čechem nám dali 40 minut), v nedělu pak 17 km vzdušně, 1700 m převýšení, 4 hodiny klopýtání závrtama za obhajobou bronzové placky (za Milanem s Plechem a druhými Udrem s Pápnem). V mixech vyhráli nezlomní manželé Horovi (díky jim za tu nědělní čtverku! ..bez nich bysme ju tam hledali ještě teď..), v holkách pardubické nadějné duo Helenka & Páďule; někdo taky vyhrál ve vetoších a kdosi na zkácené - opět zde ale platilo (narozdíl od olympiády) olympijské heslo o účasti a vítězství.
Pro mě to byl taky po 10 letech druhý horský (tehdy poprvé to nebylo ve Slovinsku, ale na Brutusu ve Vizovicách, pěkně s Fleretama do rána...), ale už teď se těším na třetí a tentokrát co to půjde nejdřív. A že jsem nemohl v pondělí sejít schody? Dneska už možu;-)
Tady jsou mapy ze soboty a z neděle.
Více na stránce závodu.
Časem někdo z účastníků někam snad pověsí pár fotek (nám foťák zamrzl;-), Jiřin asi taky hodí něco na Mapník.
