VT Slovinsko ... díl 2.

Robina ráno probudilo zvonění. Rozespalý rychle seběhl po schodech k hlavním dveřím a otevřel je. Nikde nikdo. Zmatená

mysl se mu však brzy rozpomněla a uvědomil si, že nemají domovní zvonek a že ono zvonění byl asi budík. Vzpomněl si, že večerní uvítání slovenské návštěvy nedopadlo, podle jeho představ, a tak se rozhodl napravit si reputaci. Když neměli večeři, budou mít snídani. Tak znělo jeho heslo. Ještě zběžně zkontroloval, jestli celý dům spí a dal se do práce.
Usmažím palačinky, upeču bábovku, pak ještě natrhám čerstvé luční kvítí do vázy a jako dezert jim uvařím pudink s třešněma z dortu, ten dort upeču a sním sám. to už by bylo moc., pomyslel si a pln elánu otevřel ledničku. Hmmmm...myslím, že míchaná vajíčka budou stačit. Šup šup šup a vše bylo během deseti minut hovno...teda hotovo.
A teď je pěkně a mile probudím. Ono totiž budit hladového Slováka není žádná sranda. To on by vám při špatném postupu mohl ukousnout ruku. Čech to má podobně, akorát s žízní.

 

Robin: "Krásné dobré ráno, ako ste sa mi vyspinkali, drobečci moji?"
Mariana: "Dobré ranko, dobre - "
Jack: "Dosť bolo rečí. Kďe sů raňajky?"
Robin: "Dole, totiž dovolil jsem si vám - "
Jack: "No dobre, teraz už möžme byť priatěla, ale až sa naraňajkujem. Za mnou princezno."
Princezna: "Ale dáma má prednosť..."
Jack: "Nie, keďže som hladný. Za mnou."

 

Všichni se společně nasnídali. Plný žaludek funguje jako kouzelná formule. Náhle vše bylo mnohem světlejší. Venklu svítilo sluníčko, ptáčci cvrlikali na větvích stromu a nikomu nechyběl úsměv na rtu. Devátá hodina se však kvapem blížila, a tak si všichni spěšně pobrali věci a odnesli je do Červené perly, korábu kapitána Jacka. Robin přihodil ještě svou malou tašku, velkou tašku, jednu bednu, dvě bedny, batoh, luk a meč a všichni byli připraveni na slovinské dobrodrůžo.

 

Jack: "Máte všichni všetko?"
Princezna: "Všetko."
Mariana: "Všetko."
Robin: "Ne všetko, ale všechno."
Jack: "Odjíždíme, chci říct odplouváme, samozřejmě."

 

Minula Horní Lhota, Dolní Lhota a na obzoru se objevilo město Luhačovice. Dorazili na nádraží, oficiální začatek cesty. Celý zbytek výpravy už byl na místě. Všichni se vítali, líbali na líce, smáli se, objímali, jako by se neviděli celé roky. První vůz karavany byl plamenný kočár LuciLIBEho, v daleké vzdálenosti, protože jinak by se roztekl, byl vojenský tank bez kanónu, který byl však vybaven kvalitní klimatizací. Třetí člen pestré karavany bylo kolo, které mělo na sobě připevněnou rudou limuzínu, pro lepší a pohodlnější výhled pasažérů.

 

LuciLIBE: "Tak jsme všichni? Mlékomíchal, Jogín, Brambora, Jednooká Janka, LuciZdeňa, Jaro, Kamzík, Kamzíče, Stan, Štípanec, Švestkovice, Datel, Nejlepší biolog zlínského kraje, Válenda a slovenská sekce. Můžeme vyrazit." (ďábelský smích - 10s)

pokračování příště

Krycí jména jsou záměrně vymyšlena tak, aby se zachovala anonymita jednotvivých účastníků zájezdu.