Celá akca začala v Javorníku, gde sme naložili Josefa (mladučká cérka co s ním přijela vlakem, bohužel s nama nechtěla .. asi věděla proč) a vyrazili sme do Filipovského údolí, kde sa ešče veselo lyžovalo na místním hrbku. Příprava na lauf začala v pohostinství, kde sme dali do těla nějaké dobré lekvary a iontové nápoje a hurá zdolávat najvětší horu regiónu. Údolí bylo pěkňučké, plné chat a chatiček, ale najpěknější stavéní byla Megova bouda. Od ní už to šlo trošku pomalejc a to díky stoupání a taky přibývál sněh. Na Kubíkovém vrchu už sme potkávali aj ogary s dřévkama na nohách. Šibenický vrch nás přivítal prvníma závějama, které nás neopustili až na samotný vršek Bílých Karpat. Tam nás ale ke fšemu zlému přivítal aj dost silný fukéř, takže sem sa radši ani na horizontu neukazovál, protože by mňa to sfúklo až nekam k Hradišču. Pak už enom dolů, přes Kamenú Búdu, Lesnú, Dolnoněmčanské lúky a Dolnoněmčanský háj až k penzionku v Horním Němčí, kde už na nás čekal Mára. Tady sme sa trošku popravili a vydali sme obhlédat nové sprintové prostory ke Svatému Antonínku a do Dolního Němčí.
Pár momentek je tu.
