Po tří týdenním vstřebávání zážitků bychom Vám rádi vylíčili pár dojmů z 3-denního pochodu Velkou Fatrou.
Naše pestrá skupina se začíná formovat v pátek 25.10. v Horním Lidči. Valašská sekce (Bača, Kiri, Vlája, Vegan a Jerry) přijíždí zodpovědně jako první a s volebními průkazy si to žene na obecní úřad. Pak už stojí za zmínku pouze akční cena “Bráník 2l” v místní jednotě a my, spokojeni s nákupem spěcháme na perón za dalšími účastníky výletu.
S batohem narvaným plákaty Zemanovců na rozdělání večerního táboráku nastupujeme tedy do vagónu a v tu chvíli naše skupina čítá 11 členů obohacena o přespolní převážně dívčí osazenstvo; jmenovitě - Klusy, Jindřiška, Věrka, Míša, Venda, Madla. S několika přestupy,kde se k nám připojuje Flaška s Terkou to máme namířeno do stanice Martin. Zde si při čekání na autobus dopřáváme jednu seznamovací a v koridoru zhruba 40 policistů hlídajíc fotbalové fandy z Žiliny se posléze posunujeme na opravdový start naší výpravy, do dědinky Belá-Dulice (severozápadní úbočí VF).
Naše grupa stále není kompletní a tudíž jsme nuceni vyčkat v místní krčmě na další dva poutníky, pardubické studenty, Pavola a DCho (někdo si je možná pamatuje z LCE soustředění Čeřínek - jako kluci z DC). Při čekání na ty dva se pomalu sbližujeme s místním ujkem, který se nám snaží popsat (pod značným vlivem borovičky) cestu na naši vytouženou salaš - náš první bivak. Nad slovy strýca z krčmy, že jsme totální šílenci a že cesta k salaši nevede po cestě, ale divočinou, bahnem, potokem a kdoví čím, jen povzneseně máváme rukou , vytřepeme se z krčmy se světluškama na hlavě a fičíme do hor. Ráno při pohledu na naše bahnem ztrápené hadry jsme rady strýca uznali za opodstatněné. O tom, že cesta byla opravdu náročná svědčí i fakt, že se náš konvoj probudil ráno rozprskaný na třech různých místech několik kilometrů od sebe a navíc ani jedna skupinka nespala na vytipované salaši.
Nuže, kolem deváté ráno jsme už všichni v pozoru a vyrážíme pokořit první strk jménem Lysec (1381) - a že to byla hyena! Na vrcholu si dáváme nevídanou směsku všech možných pokrmů a na závěr všeho drcnem aj Kozí syrovátku- brrrrr. Užíváme zde krásné výhledy a přitom nás někteří účastníci nepřestávají stále překvapovat.. Né že jsou možná vůbec poprvé na takovém přechodu, ale kromě Šariša dvanáctky nemají k jídlu lautr nic.
Z vrcholu Lysec nás v následujících hodinách čeká převážně sestup, tudíž se atmosféra značně uvolňuje a začíná tak přestřelka kvízových otázek. “Který stát má nejníže položené místo na svém území nejvýše ze všech států světa?” (Odpovědi pište do komentářů ) Cesta proto rychle utíká a s doplněnými zásobami vody přeskakujeme kopečky Malý Lysec , Štefanová , Javorina a při západu Slunce Šoproň k Chatě pod Borišovom ,kde potkáváme velmi kvalitně občerstvené myslivce odcházející do temného lesa sledovat pohyb medvědů. Kousek od Chaty pod Borišovom nacházíme ideální salaš pro naši početnou skupinu ,do které přibyl Zdenál. Mám takový dojem ,že na tento večer nezapomeneme , krom Zdenála ,který si na něj nikdy ne-ne-ne-ne-nevzpomene :-).
V neděli ráno po vyčištění chrupu a jímky na přítok studeného horského pramene si elitní Rumpální skupina volí jako rozcvičku výběh na Borišov.
Poté už pokračujeme zase všichni pospolu přes kopčisko Ploská na nejvyšší kopec VF Ostredok (1592) . Zde nabíráme Zicháče s Evičkou ,Štěpána s Klárkou a Kukátka s tekutým kmocháčkem ,který nás výtečně osvěžil. Posledním vrcholem tohoto výletu nebyl však kopec Križná ,ale přes občerstvovačku na Bačové chalupě a kůpačku v zásobníku vody pro sněžná děla jsme ukončili naši štaci objednávkou jednadvaceti boroviček v hospůdce U Maka.
Bača & Kiri
