Michal Hubáček - MISTR SVĚTA ve štafetě !!!!!

Posledním závodem na JWOC byly štafety, kde získali naši junioři i juniorky ZLATÉ medaile.

Finišmanem mužské štafety byl Michal Hubáček.

Béďa: V závodě juniorů závodníci v průběhu prvního úseku postupně odpadali z první skupiny, pole se hodně roztrhalo. Jako první předávalo Norsko (Vister) o 26 sekund před Německem (Blumenstein), třetí ještě o pět sekund zpět bylo Švédsko (Ljungqvist). Marek Schuster měl ztrátu 1:05 (nabral ji v závěrečném pytlíku) a doběhl sedmý, v béčku běžící Tomáš Kubelka nabral ztrátu větší, na 23. místě měl odstup 4:38 min. Na druhém úseku předvedl skvělý výkon Adam Chloupek. Hned na prvním radiu šel do čela, získal dvouminutový náskok, který pak stále po celou trať držel. Na druhém místě předávalo Švédsko (Wängdahl) s odstupem 2:10 min., třetí bylo Polsko (Wolowczyk) se ztrátou 3:24 minut na vedoucího Chloupka. Marek Minář posunul české béčko na 14. příčku se ztrátou 6:52 min. Na posledním úseku běžící Michal Hubáček držel stále dvouminutový náskok před Švédskem (Svensk), v závěru závod trochu zdramatizoval minutovou chybičkou na 17. kontrole, ale to bylo vše, v cíli byla česká štafeta suverénně první. Tým v sestavě Marek Schuster, Adam Chloupek a Michal Hubáček tak získal zlato! Stříbro bralo Švédsko (Johansson, Wängdahl a Svensk) a bronz Rusko (Kuchmenko, Polyakov, Kozyrev).

 

Jak to viděli zlatí medailisté:
Marek: „Ze začátku to bylo trošku neohrabané, hodně se tam chybovalo. Nevěděl jsem pak, kolikátý jsem, tak jsem se trošku bál, abych neztrácel moc, ale šel jsem pak celkem dobře a hlídal jsem si to. Na diváckém průběhu jsem zjistil, že jsem na tom celkem dobře, tak jsem se to snažil držet, pohlídat si to, ale to se mi nepovedlo. V závěru jsem udělal minutovou chybu, to zamrzelo. Pak jsem to nějak doklepal, naštěstí ještě v přijatelné ztrátě. Ale největší dík patří Adamovi a Michalovi, kteří z toho udělali jednoznačnou záležitost. ... Když jsem doběhl, tak jsem se trošku bál, aby tam ta minuta nehrála roli. Ono se to sice zdálo být natěsno, že když se udělá nějaká grupa a bude to pokračovat dál, tak abychom se tam pak dostali zpátky, ale Adam běžel tak, že nás nejenom dostal zpátky do grupy, ale ještě z toho udělal dvouminutový náskok.“

Adam: „Mě vždycky štafetový závod nakopne a nervozita oproti individuálním závodům jde naprosto pryč. Věděl jsem, že jsme na tom dobře, že se držíme v první skupině. Šel jsem si svůj závod. Už na první kontrolu jsem šel úplně sám a nebylo se čeho bát. Věděl jsem, že to je český terén, který by nám měl nejvíce sedět. Mně to sedlo naprosto. Všechno jsem volil na jistotu, šel jsem naplno, naprosto plynule, bez větší chyby, všechno jsem si pohlídal a dopadlo to, jak to dopadlo.“

Michal: „Před startem jsem byl trochu nervózní. Nechtěl jsem to Márovi a Adamovi pokazit, jelikož to byla jejich sladká tečka po dost zkaženém mistrovství. Cítil jsem, že já už mám své za sebou, jelikož ten včerejší úspěch byl pro mě hrozně veliký, takže jsem šel do lesa takový uvolněný. ... Tušil jsem, že to vyjde, když budu obíhat. Myslím, že obíhačky byly pomalejší, ale deset sekund tam nehrálo žádnou roli. Než abych se tam někde ztratil, tak jsem šel radši na jistotu kolem. Cítíl jsem se celou dobu dobře, protože jsem tušil, že mě nemůžou doběhnout. ... Pocit na doběhu byl skvělý, úžasný! Nebyl jsem si teda jistý, jestli náhodou nejsem po té chybě na minutu a půl v závěru druhý, ale pak když jsem začal vbíhat na shromaždiště, tak jsem už jsem věděl, že dobíhám pro první místo.“