Rok s rokem sa sešél.....
gdeže...to je blbosť...
týdeň s týdňem sa zešél a druhý výběh nadešéél...
Tož přišla neděla dopoledňa a skupinka omladiny v čele s krasavicú k pohledání a jedným starým opelíchaným kocúrem sa vypravili do nepoznanéj krajiny pod tú našu najvětší horu Veliků Javorinu.
Slunéčko sa ščúřilo z poza Velikého Lopeníka, gdyž tu na horním koncu Horního Němčí břéskl o půl desátéj ten najstarší „a tož poďme na ně na hrbaně“ a fšeci, jak gdyž do nich střelíš vyletěli hore Drahy kamsi na Uvezené. Létali po tych kotároch jak urvaní, hlavně ten jeden-malý Cahlúj Marek , který připomínal našu fenu , gdyž ju po týdňu pustím z řetazu. ..Létál okolo téjto skupinky nahoru a dolů, doleva a doprava ..jak gdyž mu střelíš u zadnice“.
Furt sem mu říkál „tož ogaro,čuč tady na to, abys mohl podat raport strýcovi Libemu, gdežesto létál a cos viďěél.“Šklébíl sa jak svatý za dědinú, nafukovál sa jak kohút na drvách, jak dyby mu patřily fšecky slépky f dědině, ale né a né ňa pochválit za túto krásnú procházku po nepoznanéj krajině. Aj ňa to dožralo. Šak bylo furt co vidět, toťkaj byla dúra, tam zaséj kopec, tam o kúsek dál potúček lebo kaliště, toťkaj to šlo z kopca , tam zas do kopca a tak sa to furt střídalo.
Aj šak sem si říkál, pazúre aj na tebe jednúc dojde...
F celéj sestavě sme přeletěli Drahy, Uvezené, Za lesem a pod Lesnú sme sa rozlúčili s mlaďučkým Honzíčkem a študentků Šárků, keří sa už brali dolů k potoku Kazivec a daléj na Hájek a dóm.
Naša skupinka pokračovala daléj na Bahulské jamy , okolo Sviního hnízda přes Spálený buk dolů do Vápenek. Dědinka nás sice nepřívítala žádnú kořalkú, což by sa asi patřilo, (bylo enem trocha vody s umělým práškem- procento 0), ale ináč sa nám tu moc lúbilo. Škoda enem , že fšecky mladé robky byly doma zamčené, asi sa maměnkám donéslo , že tu bude létat ten mladý Cahlúj - tož to sa ím ani nedivím.
U Fojtických mlýnů sme potkali akorát jedného strýca, kerý nám ukazovál cestu směrem na Porážky. Okolo chalupy to měél moc pěkné, samé trnečky a durancie a kopy hnoja.
Gdyž sme dorazily na to najpěknější – Porážky- tož mladý Mareček už lamentovál jak ho bolíja nohy. Gdyž sem mu na začátku říkál ogaro kochaj sa , tož to né, létál jak urvaný. Najhorší ale bylo, že furt točíl s mapú, jak gdyby nevěděél, gde je.
Na Porážkách to bylo asi najpěknější, sem tam stromek, toťkaj kúsek lesíka, tam zasej jakési keře a lúky a lúky a stromky rozeseté po téj krajině, bylo to jak z pohádky- očiska sem měl vypleščené na tú boží krásu .
Kúsek nad potokem Kazivec sme sa rozlúčili s Radkem, bo mu jaxi hřmělo f třaslavicách. Já s „lazarem“ sme to brali přes Lipinku a Hájek , gde to ale zas nic moc pěkného nebylo. Enem hrb nahoru a dolu , f lesu pusto a prázdno.
Druhý lauf byl opět vydařený a do třetice v předvánoční nedělu to vidím na Šibenický vrch lebo Suchovský háj...tož co vy na to..
fotečky sú tady
